Geschichte

Zpráva Jana Husa z roku 1411 o tom, že skupina českých akademiků měla k dispozici a studovala texty anglického mistra od počátku devadesátých let 14. století, není úplně přesná. Aktuální poznatky naznačují, že v historické paměti betlémského kazatele je zamlčeno, že dříve než pražští realisté studovali spisy oxfordského doktora v Praze někteří nominalističtí mistři. Zcela určitě již prokazatelně v roce 139 3 tak činil Helmold ze Salzwedelu, jenž se ve svých logických traktátech inspiroval Wyclifovými názory na pravdivost vět a způsoby jejich dokazování. Na základě dnes dostupného a interpretačně zpracovaného materiálu je zřejmé, že minimálně do roku 1393 pražští realisté patrně spisy anglického mistra vůbec neznali nebo o ně nejevili zájem.

Katalog "Měnící se svět" ke stejnojmenné výstavě čtenářům představuje fascinující epochu přechodu od lovecko-sběračsko-rybářského způsobu života k zemědělství a pastevectví. Ačkoli je tato transformace v archeologii střední Evropy pevně ukotvena okolo data 5500 let př. n. l., publikace na ni nahlíží v rámci výrazně širšího intervalu - od závěrečných tisíciletí poslední doby ledové až po tzv. kulturu s vypíchanou keramikou. Cílem knihy je seznámit čtenáře s celým "měnícím se světem", kdy spojením přírodních, klimatických, společenských a kulturních inovací a proměn došlo ke krystalizaci epochy dnes označované jako neolit. Zároveň však důkladně přibližuje i předchozí etapu mezolitu a vysvětluje, proč na lovce a sběrače není možné nahlížet jako na jakkoli vývoje zaostalejší populaci nebo ji dávat do protikladu ke společnosti zemědělské.

Výsledkem mezistátních smluv mezi Československem a Mongolskem v padesátých a šedesátých letech 20.století byla kulturní, vědecká a posléze hospodářská spolupráce. Do Mongolska odjížděli vědci, umělci a pracovníci podniků zahraničního obchodu, veterináři, stavaři a geologové. Pro mnohé z nich byl pobyt v Mongolsku splněním snů o dobrodružství a dalekých krajích. Zajímali se o mongolskou kulturu a sbírali tradiční řemeslné výrobky, buddhistické rituální předměty, malby a fragmenty plastik. Jejich sbírky se posléze začaly objevovat v Náprstkově muzeu.

Autorský tým odborníků různého zaměření z několika institucí se věnuje původu sbírky z Mongolska v Náprstkově muzeu. Autoři se zaměřují na politický a společenský kontext sběratelství českých pracovníků v Mongolsku v období od konce padesátých po počátek sedmdesátých let 20. století a představují sběratelské motivace na pozadí společenských změn, kterými Mongolsko procházelo ve 20. století.

Kniha Mezi Markem Marci a Löwem z Erlsfeldu je prvním monografickým pojednáním o obsahu výuky na pražské lékařské fakultě v době barokní; titul odkazuje ke dvěma významným českým profesorům medicíny té doby. Výklad je chronologicky rámován obnovením lékařské fakulty po bitvě na Bílé hoře a počátkem vlády císařovny Marie Terezie (1740).

Čtenář se nejprve dozví, co a z jakých učebnic se v pobělohorské době v Praze studovalo, včetně širšího kontextu dobové medicíny ve srovnání s fakultami v cizině. Dále se studie detailněji zaměřila na některé aspekty lékařských teorií v díle Jana Marka Marci z Kronlandu, např. na historii počátků středoevropského očkování proti neštovicím. Součástí pojednání je i podrobný rozbor prolínání lékařských teorií s dobovou filozofií. Nechybí ani popis postupného šíření objevu krevního oběhu ve středoevropské lékařské literatuře, na němž lze dobře pozorovat, jak se v baroku medicína postupně modernizovala.

Práce rehabilituje baroko tradičně vykládané jako doba „temna“, neboť ukazuje, jak se lékařská učenost onoho období v Praze originálně rozvíjela a jak vzkvétala.

Jakkoli Rabštejn díky svým historickým památkám, úchvatné poloze na ostrohu nad řekou Střelou, nezpochybnitelnému geniu loci i soupeření o post nejmenšího evropského města patří u nás k dobře známým a oblíbeným turistickým, rekreačním i filmařským lokalitám, knižního sepsání svých bohatých a pohnutých dějin se dočkává až nyní. Velkoryse ilustrovaná kolektivní monografie dvacítky autorů provede čtenáře rabštejnskými osudy od středověkých počátků do současnosti a seznámí jej s dávno zapomenutými obyvateli v čele se zámeckými pány a rozvětvenou místní rodinou Müllingů i s pozoruhodným architektonickým souborem, jenž se tu do dnešních dnů dochoval, ať již jde o pozůstatky dvou hradů, zámek, servitský klášter s kostelem Panny Marie Sedmibolestné nebo o ikonický kamenný most.

Jméno podnikatelského rodu Zátků zná každý, kdo dnes v obchodě nakupuje těstoviny. Tradice této firmy však sahá až do 19. století, kdy se rodina vypracovala mezi nejvýznamnější nejen na domovském Českobudějovicku, ale etablovala se i na zemské úrovni. Kniha Lucie Swierczekové sleduje vzestup a osudy od zakladatelské osobnosti Hynka Zátky po perzekuce za 2. světové války a po roce 1948, ekonomické působení a vliv rodiny v politice, i práci na poli školství a osvěty. Nahlíží i do soukromého života těchto zástupců vyšších vrstev jihočeské metropole. Práce bohatě čerpá z archivu rodiny Zátkových, který je uložen v Národním muzeu.

Třetí svazek Dějin Tábora představuje čtenáři poutavou a přístupnou formou dějiny města v uplynulých přibližně 250 letech. Autorský kolektiv složený z akademických i místních historiků a muzejníků si klade společnou otázku: Jak město zvládlo výzvy modernizace? Epocha od konce 18. do začátku21. století je v Táboře plná změn, zpočátku jen pozvolných, později nezřídka velmi prudkých a dramatických. Některé podněty k těmto změnám byly v Táboře podobné jako jinde, což platí například o napojení na železnici, jiné se mírně odlišovaly, jako v případě velkoryse budovaného táborského školství nebo v oblasti intenzivní spolupráce s armádou. V jednom ohledu jsou však táborské dějiny zcela specifické – jedním z nejdůležitějších ideových zdrojů změn posledních století tu byl novohusitský mýtus. Kniha proto představuje čtenáři nejen dějiny města, ale je obecnější analýzou imaginace o moderní podobě české národní identity vepsané do historie Tábora.

Kniha „Pražské hřbitovy, pohřebiště a sepulkrální památky“ je prvním velmi podrobným průvodcem všemi pražskými hřbitovy. Publikace obsahuje cca 80 % dosud nepublikovaných informací získaných při práci v terénu a na základě zevrubného studia archivních pramenů.

Kniha má jednoduchou a přehlednou strukturu. V úvodní části je zachycen širší kulturně-historický pohled na problematiku smrti, pohřebních obřadů a vztahu lidí ke smrti od raného středověku. Následují kapitoly o vývoji a typech náhrobků a o motivech a symbolech, které jsou nedílnou součástí jejich výzdoby. Tyto kapitoly doplňuje slovníček odborných termínů a tabulky obsahující chronologický přehled nejvýznamnějších dat.

Nejvýznamnější částí knihy je katalog popisující existující hřbitovy celé Velké Prahy a značné množství dávno zaniklých hřbitovů, jež se rozkládaly kolem všech pražských kostelů. Velmi podrobně zde bylo zpracováno 245 hřbitovů (farních, obecních, evangelických a židovských). Každé heslo obsahuje zevrubný popis a historii daného místa, seznam pohřbených osobností a soupisy použité literatury, archeologických zpráv, archivních pramenů, významných vyobrazení a plánů.

panovnících, jejich rodinných příslušnících, světcích a církevních hodnostářích=Relics of Czech rulers, their family members,saints and Church dignitaries.

Předmětem monografie je detailní studium archeologických středověkých a raně novověkých textilií, které se zachovaly v různých nálezových situacích Pražského hradu a představují jedinečný soubor luxusních předmětů dokládajících vysokou úroveň dobové textilní produkce. Monografie je rozdělena do dvou částí – textové a katalogové. Kapitoly textové části jsou věnovány dějinám bádání, restaurování textilií, zmínkám o nich v historických písemných pramenech, dějinám hedvábnické produkce, obchodu a módy. Stěžejní částí monografie je podrobný katalog textilií, který čítá více než 170 hesel. Celá kniha je doplněna rozsáhlou grafickou přílohou, dokumentující jak zkoumané textilie, tak zahraniční analogie nebo ikonografické prameny.

Sborník textů, který držíte v ruce, zachycuje pomyslný šepot, jenž už několik staletí šveholí mezi východními tradicemi buddhismu a naslouchajícími českými adresáty. Avšak nejen to: vedle reflexe buddhismu v českých zemích od prvotního středověkého zájmu přes autory kolem poněkud bizarního časopisu Ruch filosofický až po rok 1989 se věnuje i neortodoxní buddhistické tradici bönu, šíření Dógenova zenového učení v Japonsku či blízkosti myšlenkové tradice buddhismu a uvažování Martina Heideggera. Cílem knihy tedy není podat systematický výklad určitých aspektů buddhistické tradice, ale představit toto učení ve spektru pestré, leč usměrněné polyfonie hlasů, kterými se buddhistická tradice šířila jak poblíž rodišť asijských „rodinných“ příslušníků, tak během nekončící české, respektive evropské návštěvy. A stejně jako v případě hry na tichou poštu klade i tato kniha důraz na předěly, díky kterým o to lépe vyniknou skryté proudy v kontinuu.

Osmý svazek encyklopedického díla, které vzniká péčí Historického ústavu AV ČR a prací jeho badatelů v součinnosti s předními odborníky z jiných akademických a univerzitních institucí, obsahuje zhruba 330 hesel, zčásti velmi rozsáhlých. Je sice polytematický, ale značná část hesel velkého a středního rozsahu se týká dějin Moravy v teritoriálních, národnostních, kulturních, sociálních a institucionálních souvislostech. Přiměřená pozornost je věnována rovněž maďarské menšině v Československu a v České republice, maďarským organizacím a politickým stranám, maďarské a také makedonské politické emigraci v českých zemích. Další tematické okruhy tvoří dějiny měst a městských institucí, státní správy (ministerstva v rozpětí od 19. století do současnosti) a zapojení Československa a České republiky do mezinárodních organizací a mírových smluv. Řada hesel pojednává o ekonomických teoriích (merkantilismus, monetarismus aj.), politických a politicko-filosofických pojmech (monarchismus, monarchomachismus, multikulturalismus) či ideologiích (marxismus, marxismus-leninismus). Další hesla osvětlují množství pojmů spjatých s politickými, hospodářskými, válečnými a diplomatickými, kulturními a církevními dějinami středověku, raného novověku i 19., 20. a počátku 21. století.

Kniha mapuje dobu první světové války v oblasti jihozápadní Moravy. Zaměřuje se především na život ve vesnicích, ale zároveň si všímá i dopadů války na život na maloměstě. V závěrečné kapitole jsou připomenuty osudy konkrétních vojáků. Těch, kteří ve válce padli nebo zemřeli, ale rovněž mnoha zraněných, nezvěstných a zajatých. Své důležité místo v historii mají legionáři, kteří se rekrutovali hlavně ze zajatců.

Ihre Enstehung, Organisation und Bedeutung.

Kniha přináší příspěvky českých, rakouských, polských a slovinských historiků věnovaných vzniku, fungování a v neposlední řadě i významu vybraných poslaneckých klubů pro vývoj moderního parlamentarismu ve střední Evropě. Pozornost je věnována jak prostředí říšské rady, tak zemských sněmů; zastoupena jsou jak velká a dlouho působící tělesa politických klubů (např. Polské kolo či německá levice), tak malá a i jen několik let existující poslanecká uskupení (např. klub českých katolíků).

Inhalt:Die Fraktionen der Deutschliberalen im österreichischen Reichsrat 1861–1895.Der Polenklub (Koło Polskie). Der polnische Abgeordnetenklub im Wiener Reichsrat (1861–1918). Adieu, Parlament! Der tschechische Katholisch-nationale Klub im österreichischen Reichsrat 1907–1911.Der Klub der deutschen Abgeordneten im mährischen Landtag 1861–1914/1918. „Die zauberhaften Träume nach zwei Klubs sind zerstreut.“ Der Klub der nationalen Abgeordneten im mährischen Landtag, 1890–1896.Die verfassungstreuen Großgrundbesitzer im Krainer Landtag. Erörterungen der politischen und nationalen Fragen und Ansichten.

Rozsáhlý esej profesora Petra Čorneje je věnován vývoji a proměnám pohledu na nejvýznamnějšího husitského vojevůdce v průběhu 6 staletí. Ukazuje, jak se Žižkovo hodnocení měnilo a zrálo v souvislosti s dobou, ve které se formovalo. Víc než prohlubující se historické poznání skutečného Žižky, jeho činů a postojů vykreslované portréty často sloužily dobovým osobním, politickým a mocenským zájmům svých autorů, což platí pro vzdálenou minulost i současnost. Rozporuplný obraz tváře božího bojovníka se tak stává více výpovědí o historii ducha národa a jeho nekončícího sebehledání v proudu uplývajícího času.

Kniha je vydána k blížícímu se výročí 600 let od Žižkovvy smrti u Přibyslavi.

Poznání nových míst nebo návraty do krajů již známých patří odpradávna mezi primární pohnutky k cestování a také k cestopisectví, třebaže vymezení takto vzniklých literárních útvarů může být značně variabilní. K těmto otázkám se pravidelně navrací nejeden badatel, aby v konkrétní perspektivě promýšlel způsoby, jakými jsou dojmy z cest v proměnách času zaznamenávány a předávány. Kolektivní monografie s poetickým názvem Okouzleni neznámem sleduje naznačenou problematiku v podmínkách zejména středovýchodní Evropy, jejíž barvitost je předurčena mimo jiné přetrvávajícími aspekty symbolické geografie. Jednotlivé kapitoly se tak snaží postihnout šíři motivací, s nimiž se člověk z různých sociálních vrstev v takto vymezeném prostoru vydával na cesty. Autoři přítomné publikace si však všímají nejen toho, kdo a kam od středověku po naši současnost cestoval. Zabývají se rovněž metaforickými způsoby vnímání kulturní krajiny, jež mohou napomoci k pochopení geokulturně a historicky podmíněných zvláštností této části Evropy.