Geschichte

(1584-1600). Matrika oddaných kostela sv. Tomáše na Malé Straně (1587/1596-1632).

Ediční řada knižních publikací založená roku 1992 jako paralelní doplněk periodika Documenta Pragensia (viz). Je určena pro vydávání vědeckých edic archivních pramenů k dějinám Prahy a rozsáhlejších samostatných vědeckých monografií o historickém vývoji městské správy, městského hospodářství a městských institucí, o kulturním životě, závažných historických událostech i běžné každodennosti hlavního města. Časové zařazení publikovaných titulů sahá od raného středověku až po dějiny současnosti. Jednotlivé svazky jsou recenzovány a redakčně zpracovány podle platných pravidel pro publikování vědeckých textů a jsou vybaveny úplným vědeckým aparátem.

Krátké období přímé vlády Přemysla Otakara I. nad Olomouckem v letech 1201–1212, kdy se Přemysl tituloval jako olomoucký či moravský kníže, bylo předělem mezi raně středověkým knížecím věkem a novou epochou markrabské Moravy vrcholného středověku. Kniha optikou písemných pramenů a za pomoci archeologických poznatků sleduje příčiny i důsledky proměn Olomouce, tehdy zřejmě nejvýznamnějšího centra přemyslovské moci a ústřední církevní správy na Moravě, na počátku 13. století. Zkoumá nejen přestavbu olomouckého hradu do kamenné podoby, ale i výstavbu a vzhled druhého hradu v Olomouci-Nového Hrádku. Zabývá se nově založeným konventem řeholnic u bývalého katedrálního kostela sv. Petra a impulzy, které vedly k transformaci Olomouce v institucionální královské město. Představuje také opory panovnické moci na venkově, věnuje se vzniku nových trhových center a etablování šlechty.

polovině 19. století.

V osadě Koloredov stálo na přelomu 18. a 19. století množství úpravárenských podniků a dalších hospodářských zařízení, v nichž nacházeli své uplatnění místní drobní podnikatelé, kteří se výrazně angažovali v rozvoji protoindustrializace v regionu. Práce se postupně věnuje mandlům, valchám, vinopalně, hostinci, šenku, židovské jídelně, koželužně, draslárně, kovárně a chlebovým boudám. Všechny tyto podniky byly vrchnostenské, a proto se ke všem dochovala poměrně obsáhlá agenda sestávající především z korespondence mezi vrchnostenskými úřady a pachtýři (nájemníky). Převážně spisová agenda přinesla zajímavý pohled do každodenních potřeb malých podnikatelů v protoindustriálním regionu Frýdecko-Místecka.

Zpráva Jana Husa z roku 1411 o tom, že skupina českých akademiků měla k dispozici a studovala texty anglického mistra od počátku devadesátých let 14. století, není úplně přesná. Aktuální poznatky naznačují, že v historické paměti betlémského kazatele je zamlčeno, že dříve než pražští realisté studovali spisy oxfordského doktora v Praze někteří nominalističtí mistři. Zcela určitě již prokazatelně v roce 139 3 tak činil Helmold ze Salzwedelu, jenž se ve svých logických traktátech inspiroval Wyclifovými názory na pravdivost vět a způsoby jejich dokazování. Na základě dnes dostupného a interpretačně zpracovaného materiálu je zřejmé, že minimálně do roku 1393 pražští realisté patrně spisy anglického mistra vůbec neznali nebo o ně nejevili zájem.

Katalog "Měnící se svět" ke stejnojmenné výstavě čtenářům představuje fascinující epochu přechodu od lovecko-sběračsko-rybářského způsobu života k zemědělství a pastevectví. Ačkoli je tato transformace v archeologii střední Evropy pevně ukotvena okolo data 5500 let př. n. l., publikace na ni nahlíží v rámci výrazně širšího intervalu - od závěrečných tisíciletí poslední doby ledové až po tzv. kulturu s vypíchanou keramikou. Cílem knihy je seznámit čtenáře s celým "měnícím se světem", kdy spojením přírodních, klimatických, společenských a kulturních inovací a proměn došlo ke krystalizaci epochy dnes označované jako neolit. Zároveň však důkladně přibližuje i předchozí etapu mezolitu a vysvětluje, proč na lovce a sběrače není možné nahlížet jako na jakkoli vývoje zaostalejší populaci nebo ji dávat do protikladu ke společnosti zemědělské.

Autor proto v publikaci nejprve souhrnně představuje současný stav poznání hradů českého středověku: první předkládaný svazek věnoval královským hradům, sídlům biskupa a Chebsku; druhý svazek bude věnován šlechtickým hradům a ve třetím svazku bude česká hradní architektura zasazena do širšího evropského rámce.

První svazek kromě nezbytného úvodu o dějinách kastelologie v Čechách zahrnuje rovněž reflexi komplikované otázky vzniku raně středověkých hradů, klíčových prvků obrany i správy země a opěrných bodů moci českého panovníka. Těžištěm výkladu je 13. století, kdy byla vybudována celá řada královských hradů: část byla vystavěna v pohraničí, další vznikly jako správní centra královských majetků, jiné strážily důležité cesty nebo byly součástí nově zakládaných měst. Opomenuty nezůstaly ani lovecké hrady, kterým vévodí Křivoklát, obklopený rozsáhlým loveckým hvozdem s řadou dalších hradů (Týřov, Nižbor, Jinčov). Pomyslným vrcholem hradního stavitelství byla doba Přemysla Otakara II., s jehož jménem jsou spojeny hrady jako Písek, Bezděz nebo Zvíkov. Pozoruhodná jsou také sídla pražského biskupa – zvláště Horšovský Týn je klenotem hradní architektury přemyslovského období. Součástí Čech v té době bylo také Chebsko s významnou císařskou falcí a řadou menších ministeriálských hradů.

Výsledkem mezistátních smluv mezi Československem a Mongolskem v padesátých a šedesátých letech 20.století byla kulturní, vědecká a posléze hospodářská spolupráce. Do Mongolska odjížděli vědci, umělci a pracovníci podniků zahraničního obchodu, veterináři, stavaři a geologové. Pro mnohé z nich byl pobyt v Mongolsku splněním snů o dobrodružství a dalekých krajích. Zajímali se o mongolskou kulturu a sbírali tradiční řemeslné výrobky, buddhistické rituální předměty, malby a fragmenty plastik. Jejich sbírky se posléze začaly objevovat v Náprstkově muzeu.

Autorský tým odborníků různého zaměření z několika institucí se věnuje původu sbírky z Mongolska v Náprstkově muzeu. Autoři se zaměřují na politický a společenský kontext sběratelství českých pracovníků v Mongolsku v období od konce padesátých po počátek sedmdesátých let 20. století a představují sběratelské motivace na pozadí společenských změn, kterými Mongolsko procházelo ve 20. století.

Svatojiřský klášter byl nejstarším českým klášterem a již díky svému umístění v srdci Pražského hradu patřil tradičně mezi nejprestižnější ženské řeholní domy střední Evropy. Kniha osvětluje fungování této složité církevní instituce na základě analýzy čtyř výjimečných pramenů. Tyto texty – pamětní kniha kostela sv. Jiří, duchovní zrcadlo svatojiřských benediktinek, popis korunovace královny Žofie a komentář k Benediktově řeholi adresovaný řeholnici Elžce – společně vypovídají o všedním i svátečním životě kláštera za vlády Karla IV. a Václava IV. a jsou zde čtenářům zpřístupněny jak prostřednictvím edice, tak českého překladu.

Kniha Mezi Markem Marci a Löwem z Erlsfeldu je prvním monografickým pojednáním o obsahu výuky na pražské lékařské fakultě v době barokní; titul odkazuje ke dvěma významným českým profesorům medicíny té doby. Výklad je chronologicky rámován obnovením lékařské fakulty po bitvě na Bílé hoře a počátkem vlády císařovny Marie Terezie (1740).

Čtenář se nejprve dozví, co a z jakých učebnic se v pobělohorské době v Praze studovalo, včetně širšího kontextu dobové medicíny ve srovnání s fakultami v cizině. Dále se studie detailněji zaměřila na některé aspekty lékařských teorií v díle Jana Marka Marci z Kronlandu, např. na historii počátků středoevropského očkování proti neštovicím. Součástí pojednání je i podrobný rozbor prolínání lékařských teorií s dobovou filozofií. Nechybí ani popis postupného šíření objevu krevního oběhu ve středoevropské lékařské literatuře, na němž lze dobře pozorovat, jak se v baroku medicína postupně modernizovala.

Práce rehabilituje baroko tradičně vykládané jako doba „temna“, neboť ukazuje, jak se lékařská učenost onoho období v Praze originálně rozvíjela a jak vzkvétala.

Kniha „Pražské hřbitovy, pohřebiště a sepulkrální památky“ je prvním velmi podrobným průvodcem všemi pražskými hřbitovy. Publikace obsahuje cca 80 % dosud nepublikovaných informací získaných při práci v terénu a na základě zevrubného studia archivních pramenů.

Kniha má jednoduchou a přehlednou strukturu. V úvodní části je zachycen širší kulturně-historický pohled na problematiku smrti, pohřebních obřadů a vztahu lidí ke smrti od raného středověku. Následují kapitoly o vývoji a typech náhrobků a o motivech a symbolech, které jsou nedílnou součástí jejich výzdoby. Tyto kapitoly doplňuje slovníček odborných termínů a tabulky obsahující chronologický přehled nejvýznamnějších dat.

Nejvýznamnější částí knihy je katalog popisující existující hřbitovy celé Velké Prahy a značné množství dávno zaniklých hřbitovů, jež se rozkládaly kolem všech pražských kostelů. Velmi podrobně zde bylo zpracováno 245 hřbitovů (farních, obecních, evangelických a židovských). Každé heslo obsahuje zevrubný popis a historii daného místa, seznam pohřbených osobností a soupisy použité literatury, archeologických zpráv, archivních pramenů, významných vyobrazení a plánů.

Sborník textů, který držíte v ruce, zachycuje pomyslný šepot, jenž už několik staletí šveholí mezi východními tradicemi buddhismu a naslouchajícími českými adresáty. Avšak nejen to: vedle reflexe buddhismu v českých zemích od prvotního středověkého zájmu přes autory kolem poněkud bizarního časopisu Ruch filosofický až po rok 1989 se věnuje i neortodoxní buddhistické tradici bönu, šíření Dógenova zenového učení v Japonsku či blízkosti myšlenkové tradice buddhismu a uvažování Martina Heideggera. Cílem knihy tedy není podat systematický výklad určitých aspektů buddhistické tradice, ale představit toto učení ve spektru pestré, leč usměrněné polyfonie hlasů, kterými se buddhistická tradice šířila jak poblíž rodišť asijských „rodinných“ příslušníků, tak během nekončící české, respektive evropské návštěvy. A stejně jako v případě hry na tichou poštu klade i tato kniha důraz na předěly, díky kterým o to lépe vyniknou skryté proudy v kontinuu.

Jméno podnikatelského rodu Zátků zná každý, kdo dnes v obchodě nakupuje těstoviny. Tradice této firmy však sahá až do 19. století, kdy se rodina vypracovala mezi nejvýznamnější nejen na domovském Českobudějovicku, ale etablovala se i na zemské úrovni. Kniha Lucie Swierczekové sleduje vzestup a osudy od zakladatelské osobnosti Hynka Zátky po perzekuce za 2. světové války a po roce 1948, ekonomické působení a vliv rodiny v politice, i práci na poli školství a osvěty. Nahlíží i do soukromého života těchto zástupců vyšších vrstev jihočeské metropole. Práce bohatě čerpá z archivu rodiny Zátkových, který je uložen v Národním muzeu.

Revue Šumava v proměnách času nabízí čtenářům články a studie mapující vývoj šumavské kulturní krajiny a zachycující složité životní příběhy a osudy zdejších obyvatel. Autory studií, které kladou důraz jak na čtenářskou přitažlivost, tak na kvalitu odborného zpracování jsou badatelé, kteří se tímto regionem zabývají. Součástí revue je bohatý obrazový doprovod.

Obsah je rozdělen do několika tematických bloků. V oddíle Historie je čtenářům představena role těžby zlata v dějinách šumavského města Kašperské Hory a životní osudy obyvatel regionu, kteří byli po roce 1968 vyloučeni z KSČ. V bloku Život najdou čtenáři texty o fenoménu finských domků na Šumavě a prezentaci Šumavského muzea ve Vídni. Oddíl Lidé přibližuje činnost průkopníků archeologie v jižních Čechách, Karla Brdlika a Leonharda Franze. Díl Památky seznámí čtenáře s horskými hrádky na Šumavě, s židovským hřbitovem v Podmoklech u Sušice a Stifterovým památníkem nad Plešným jezerem. Blok Literatura připomíná životní osudy šumavské autorky Rosy Tahedl a působení národopisce a historika Gustava Jungbauera ve Státním ústavu pro lidovou píseň. Příspěvky o šumavské přírodě jsou věnovány šumavským rašeliništím a stulíku malému. Knihu uzavírá historie šumavského rodu Sarauerů.

Osmý svazek encyklopedického díla, které vzniká péčí Historického ústavu AV ČR a prací jeho badatelů v součinnosti s předními odborníky z jiných akademických a univerzitních institucí, obsahuje zhruba 330 hesel, zčásti velmi rozsáhlých. Je sice polytematický, ale značná část hesel velkého a středního rozsahu se týká dějin Moravy v teritoriálních, národnostních, kulturních, sociálních a institucionálních souvislostech. Přiměřená pozornost je věnována rovněž maďarské menšině v Československu a v České republice, maďarským organizacím a politickým stranám, maďarské a také makedonské politické emigraci v českých zemích. Další tematické okruhy tvoří dějiny měst a městských institucí, státní správy (ministerstva v rozpětí od 19. století do současnosti) a zapojení Československa a České republiky do mezinárodních organizací a mírových smluv. Řada hesel pojednává o ekonomických teoriích (merkantilismus, monetarismus aj.), politických a politicko-filosofických pojmech (monarchismus, monarchomachismus, multikulturalismus) či ideologiích (marxismus, marxismus-leninismus). Další hesla osvětlují množství pojmů spjatých s politickými, hospodářskými, válečnými a diplomatickými, kulturními a církevními dějinami středověku, raného novověku i 19., 20. a počátku 21. století.

Kirchen, Kirchlein und Kapellen des Kreises Taus, Band II.

Druhý díl publikace vydané pod názvem "Cestami poutníků aneb kostely, kostelíky a kaple okresu Domažlice" přináší podrobné informace o dalších 35 kostelech položených na území okresu Domažlice. Jak již bylo uvedeno v rozsáhlejší úvodní kapitole obsažené v prvním dílu knihy, jsou ve druhém dílu publikace popsány lokality, jejichž jména začínají písmeny H - R (Houstoň - Rybník).

Publikace je určena především široké obci zájemců o církevní architekturu a s ní související regionální historii a vlastivědu. Odborníci z ní mohou čerpat informace a inspiraci pro své vědecky zaměřené studie, které jsou běžnému zájemci o historii památek jen těžko dostupné a srozumitelné.