Geschichte

Církev československá (husitská) byla po většinu 20. století druhou nejpočetnější českou církví, i dnes patří mezi nejvýznamnější náboženské organizace. Je v mnoha ohledech světovým unikátem. Její vznik před sto lety byl v rámci jediného národního společenství největším církevním rozkolem od časů reformace, církev prošla a stále prochází složitým a myšlenkově podnětným hledáním teologické a spirituální identity. Encyklopedie Církve československé husitské přibližuje nejen obecné, ale především lokální a regionální rozměry těchto snah. Poskytuje základní informace o vzniku a vývoji všech jednotlivých náboženských obcí a dalších organizačních útvarů církve stejně jako shrnující kapitoly o její historii, teologii a liturgice, vývoji sakrální architektury a proměnách členské základny.

Publikace představuje židovský zvyk zvaný geniza, tedy nařízení odkládat opotřebované náboženské texty a rituální předměty na místo, kde se mohly samovolně rozpadnout. Obvykle tímto prostorem byla půda synagogy. Od 90. let 20. století zkoumají pracovníci Židovského muzea v Praze půdy českých a moravských synagog a získali takto již několik tisíc fragmentů knih, svitků, ale i textilií a předmětů ze dřeva a kovu ze 16.–19. století. Tyto nálezy čtenáře autenticky provádějí všednodenním životem tradičního venkovského žida, celým židovským rokem s jeho svátky – a také židovskou čtvrtí od synagogy, přes židovskou školu až na hřbitov.

Ztracený svět z doby c.k. monarchie a první republiky = Verschwundene Welt aus der Zeit der k. u k. Monarchie und der ersten Republik.

Kniha je doplněna abecedními rejstříky názvů hospod, jejich majitelů a provozovatelů, názvy ulic, ve kterých se hostince nacházely.

Katalog výstavy. Výstava představí celou šíři činnosti architekta, vynálezce a podnikatele Josepha Hardtmutha, úspěšnou firmu, kterou založil a která dosáhla světové proslulosti, její historii a výrobky. V první části je pozornost zaměřena na postavu architekta Josepha Hardtmutha, který svými projekčními a stavitelskými aktivitami ve službách knížecí rodiny Liechtensteinů zanechal stopu jak na jižní Moravě, tak v severním Rakousku. Opomenout nelze ani jeho spolupráci se zahradními architekty na vytváření krajinné kompozice, projevující se zejména v Lednicko-valtickém areálu, zapsaném na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, ale také na urbanistickém začlenění staveb do krajin různého typu v oblasti rakousko-moravského pomezí. Návštěvník se zde může seznámit s řadou dosud nepublikovaných plánů, které jsou spojovány s osobou Josepha Hardtmutha, a to jak dochovaných, tak nedochovaných staveb, které dokládají široký okruh jeho působnosti. Joseph Hardtmuth je znám především díky svým dochovaným realizacím jako je Minaret či akvadukt v lednickém parku, Belveder u Valtic a další, ale málo je známo, že realizoval či vypracoval plány i k řadě dalších objektů, ať se již jednalo o zámečky, kostely, školy, zříceniny a obelisky či další stavby zkrášlující romantickou krajinu. Téměř opomíjeno je, že se nezabýval jen stavbami honosnými či zkrášlující krajinu, ale vypracoval či realizoval plány i na řadu hospodářských budov.

Druhá část výstavy je pak zaměřena na osobu Josepha Hardtmutha jako podnikatele, vynálezce a zakladatele firmy ve Vídni, kterou jeho syn přenesl do Českých Budějovic, kde je v provozu do dnešních dnů.

Do tohoto svazku Numismatického sborníku bylo zařazeno celkem osm studií a sedm zpráv o mincovních nálezech:

Evgeni Paunov: The Guljancy hoard (RRCH 377) of Roman Republican denarii: some notes on its composition; Arkadiusz Dymowski – Andrzej Romanowski: Finds of Roman Republican coins from the Przeworsk culture settlement concentration in the middle Prosna drainage; Szymon Jellonek: The influx of the roman coins in Wisłoka valley (Poland) The influx of the Roman coins in Wisłoka valley (Poland); Jiří Lukas – Miroslav Hus: Sbírka českých raně středověkých mincí Západočeského muzea v Plzni díl II. české a moravské denáry z druhé poloviny 11. a počátku 12. století; Herfried E. Wagner: Numismatische Zeugnisse für dynastische Allianzen von Böhmen, Österreich und Ungarn im Mittelalter bis zur Zeit der jagiellonen erbansprüche der feudalherren und nationale Interessen der Bevölkerung; Roman Zaoral: Oběh českých florénů v itálii The circulation of Bohemian florins in Italy; Marzena Grochowska-Jasnos: Dukat księcia pruskiego Albrechta Hohenzollerna w skarbie z Głogowa Ducat of Duke Albert of Prussia from the Głogów hoard; Jan John: Neznámá chyboražba kiprového 75 krejcaru ferdinanda II. An unknown defective kipper 75-kreuzer struck under Ferdinand II.; Martin Kuča – Jan Videman: Denáry Konráda I. Brněnského nalezené v Kralicích nad Oslavou (okr. Třebíč); Petr Schneider: Nález svitku brakteátů z Pacova (okr. Pelhřimov); Ondřej Černohorský – Lucie Prostináková: Depot pražských grošů Václava II. a Jana Lucemburského z Fojtovic (okr. Teplice).

Do tohoto svazku Numismatického sborníku byly zařazeny celkem čtyři studie a devět zpráv o mincovních nálezech:

Jiří Militký – David Vích: Keltské mince ze sídliště Vraclav (okr. Ústí nad Orlicí). Příspěvek k otázce lokalit centrálního charakteru v Čechách z pohledu numismatiky; Jiří Lukas – David Vích: Nálezy jednotlivých „ztrátových“ raně středověkých mincí z hradiště Vraclav (okr. Ústí nad Orlicí); Kamil Smíšek – David Vích: Nálezy mincí z vrcholného středověku a raného novověku z povrchového průzkumu hradiště Vraclav (okr. Ústí nad Orlicí); Jan T. Štefan: Medaile na prince Evžena Savojského ve světle pamětního tisku; Petr Schneider – David Vích: Středověké mince z hradiště u Mařína, k. ú. Zadní Arnoštov a Křenov (okr. Svitavy); Barbara Marethová – Petr Schneider – Pavla Skalická: Nález cylindrického pouzdra s brakteáty z Opavy z prostoru bývalé Radniční ulice; Vojtěch Brádle: Poznámky k depotu z Nepomuku (okr. Plzeň-jih); Jan Cihlář – David Vích: Vrcholně středověké a novověké mince z okolí zaniklých cest u Křenova (okr. Svitavy); Kamil Smíšek – David Vích: Nálezy jednotlivých mincí z povrchového průzkumu v Hedčanech (k. Ú. Dašice, okr. Pardubice); Dagmar Grossmannová: Několik poznámek k mincovnímu depotu z Hodova z období Jagellonců na Moravě; Martin Kuča – Jan Videman: Depot mincí z konce 16. století z Kralic nad Oslavou (okr. Třebíč).

Sborník příspěvků z 8. ročníku semináře k dějinám Židů v Čechách, který uspořádalo ve dnech 12. a 13. října 2021 Židovské muzeum v Praze ve spolupráci s Muzeem Jindřichohradecka. Pozornost byla věnována historickému vývoji a právnímu postavení Židů a židovských náboženských obcí od 18. století do 2. světové války. Byly představeny některé významné osobnosti židovského původu. Nadále se archiváři zabývali hodnocením archivních pramenů k židovským dějinám, které jsou zachovány v českých archivech. Ve sborníku nalezneme stati věnované období holocaustu, především shromažďování údajů k osudu Židů z pohraničních oblastí. Zastoupena je zde regionální tematika, výsledky dokumentace židovských hřbitovů či výzkumu dokumentů NKVD.

Untertitel: Dejiny a vývoj rôznych foriem správy.

Ročenka historického ústavu Slovenskej akadémie vied Z obsahu: Banskobystrická mestská rada v 16. storočí. Metodika výskumu jej personálneho obsadenia a kariérneho vývoja jednotlivcov. Utváranie rodov kráľovských úradníkov (na príklade prvých generácií prešporského rodu Armpruster) Protonotár Juraj Hadritius (cca 1587 – 1639) – rodina, kariéra, majetok Úradníci Turnianskej stolice v rokoch 1711 – 1785 Profesijná skladba mestského zastupiteľstva v Prešporku (1872 – 1910).

po Jana Graubnera.

Kniha sleduje v devíti medailonech osobnosti pražských arcibiskupů a českých primasů od přelomu 19. a 20. století do současných dní. Čtivým a srozumitelným způsobem představuje osudy církevních hodnostářů od dob rakousko-uherského mocnářství do dnešních časů České republiky.

do poloviny 20. století.

Olomoucká kapitula se těšila privilegiu svobodné volby (arci)biskupa od r. 1207. Podle vídeňského konkordátu (1448) obsazoval papež kanonikáty uvolněné v lichých (tzv. papežských) měsících, v sudých pak v případě olomoucké kapituly volili nové kanovníky její stávající členové. Císař Josef II. na konci 18. století vyhradil dosavadní tzv. papežské měsíce k obsazování panovníkovi, aby omezil vliv Svatého stolce. V roce 1772 byl do nových stanov olomoucké kapituly přidán pro uchazeče o kanonikát požadavek inkolátu, který byl stanovami z r. 1826 změněn na požadavek šlechtického původu. A to paradoxně v době, kdy od požadavku šlechtického původu pro kanovníky ostatní kapituly upouštěly.

Tato šlechtická výlučnost vzbuzovala mezi kněžstvem občanského původu velkou nevoli. Až r. 1880 došlo dekretem Svatého stolce k ústupku, kdy císař mohl jmenovat kanovníky i občanského původu. Hned při první volbě arcibiskupa po této úpravě byl zvolen olomouckým arcibiskupem kanovník nešlechtického původu Theodor Kohn. Staré kapitulní stanovy z r. 1826 byly nahrazeny novými až r. 1994, kdy byly arcibiskupem Janem Graubnerem schváleny stanovy, které byly v souladu s platným Kodexem kanonického práva.

 Jizerských hor, Lužických hor a Jeseníků.

Objevem století lze bez nadsázky označit nález středověké wroclavské vlašské knihy. Rukopis plný alchymie přepisuje dějiny Krkonoš, ale také Jeseníků, Jizerských a Lužických hor. Kniha Cesty Vlachů, která právě vychází, čtenářům představuje tento jedinečný nález. Autoři – Pavel Zahradník a Otto Štemberka – připravili nejenom překlad hlavních pasáží kodexu, ale i uvedení do středověké alchymie, pojednání o hledačích – Vlaších a Benátčanech a zasvěcení do dávných magických obřadů, používání tajemné symboliky a bezmála nadpřirozených schopností prvních prospektorů.

Krkonoše, okolní hory a jejich podhůří dodnes uchovávají v terénu stopy po činnosti dávných prospektorů – hledačů vzácných kovů a drahokamů, kteří v nich údajně již od 14. století hledali a také nacházeli drahé kameny a vzácné kovy. Nejstarší písemné informace o lidské činnosti v horské oblasti se dosud datovaly od poloviny 16. století. Díky nálezu Wroclavské vlašské knihy se ale posouvají o sto let dříve…

Někdy v první polovině 15. století vznikl rukopis, který byl považován za dílo mistra Antonia Walle z Florencie a který je soupisem lokalit a popisem cest, které k nim vedou. Samozřejmě se jedná o lokality plné drahých rud a vzácných kamenů. Tento vzácný rukopis byl před druhou světovou válkou uložen ve Wroclawské státní knihovně. Po válce se však ztratil a prakticky do května roku 2020, kdy byl objeven odkaz na rukopis trutnovskými historiky, byl považován za nezvěstný.

Jana Slánského, správce Jiráskova muzea v Hronově.

Předmětem zájmu této knihy jsou vzpomínky a část sbírky autogramů Jana Slánského (1889–1981), správce Muzea Aloise Jiráska v Hronově, osoby v maximální možné míře aktivní ve veřejném životě, disponující v rámci svých možností rozsáhlou sítí společenských kontaktů a nepopíratelným kulturním rozhledem. Tyto vlastnosti byly navíc podmíněny a umocněny členstvím v místní sokolské jednotě a především prostředím Hronova, spojeného neoddělitelně s osobou spisovatele a jedné ze symbolických postav protirakouského odboje, Aloise Jiráska. Slánského sbírka autografů představuje svébytný a výjimečný dokument ilustrující osobní vztah svého tvůrce k českému protirakouskému odboji a vzniku Československa. Jako základní kameny domácí části české cesty vedoucí k 28. říjnu 1918 zřetelně vystupují Manifest spisovatelů z května 1917 a působení skupiny osob označovaných po skončení první světové války jako Maffie. Slánským aktivně přijímaný a čile rozvíjený narativ let 1914–1918 byl zcela v souladu s hlavním meziválečným výkladovým proudem reprezentovaným pracemi Edvarda Beneše, T. G. Masaryka, Jana Hajšmana, Milady Paulové apod.

Sborník s bohatým fotografickým doprovodem je věnován památce profesora Břetislava Vachaly (1952-2020), dlouholetého pracovníka Českého egyptologického ústavu FF UK, zkušeného a světově uznávaného vědce a nadšeného popularizátora egyptologického bádání. Texty přibližují širší čtenářské veřejnosti poslední výsledky výzkumu v oboru egyptologie a egyptské archeologie. Témata příspěvků jsou zaměřená velice široce, stejně jako práce Břetislava Vachaly, jež zahrnovala překlady původních egyptských textu, archeologické výzkumy či studium nejrůznějších aspektu staroegyptské společnosti a kultury. První část knihy se věnuje počátkům egyptologie jako vědního oboru a vybraným aspektům staroegyptské kultury, náboženství a vědy. Ve druhé části jsou představeny české archeologické výzkumy a vybrané nálezy v egyptském Abúsíru a rovněž výsledky českých a slovenských výzkumů v oblasti dnešního Súdánu. Svazek vychází jako supplementum časopisu Pražské egyptologické studie.

Se jménem Aloise Kareše (1822–1885) byly spojeny osudy tisíců těch, kteří se rozhodli hledat štěstí v Americe. V roce 1870 se stal spoluzakladatelem proslulé české přepravní společnosti Kareš & Stocký, která sídlila až do roku 1925 v Brémách. Mezi jeho klienty a přáteli byly i osobnosti veřejného života. Karešovým záměrem bylo také založit v Americe českou kolonii, vzdálenou od rakouského absolutismu, a upevňovat mezi americkými Čechy národní kulturní život. 

Byl znám jako spolehlivý a vyhledávaný vystěhovalecký agent i jako štědrý podporovatel českých a moravských spolků, osob a institucí.

Zájemce o občanský rodopis zaujme zejména jmenný seznam několika stovek vystěhovalců včetně informací o jejich původu a o tom, kdy připluli k americkým břehům.