Geschichte

Monografie se skládá ze sedmi na sebe navazujících odborných studií, jejichž cílem je doplnit a ovněž zpřesnit dosavadní odborné výstupy k dějinám průmyslu, techniky, architektury, vzdělanosti a dalších oblastí veřejného života především z období 19. a 20. století v českých zemích.

Expanze velkoměsta, která dostala zelenou za první republiky v roce 1922, nebyla jen administrativním krokem. Do poklidných vesnic vtrhl stavební ruch, budovala se městská infrastruktura. Původní zemědělské zázemí Prahy připomínají často už jen názvy dnešních čtvrtí a dochovaná jádra vesnic či usedlosti obklopené novou zástavbou. Vesnický charakter se ztratil někde více a někde méně, v závislosti na dosahu gravitačního působení centra.

Po předchozí publikaci věnované osadám a vesnicím na levém břehu Vltavy překračuje edice Zmizelá Praha řeku, aby slovem a zejména obrazem pojednala šest desítek lokalit jako Ďáblice, Háje, Hloubětín, Hostivař, Hrdlořezy, Chodov, Kobylisy, Michle, Modřany, Prosek, Strašnice, Troju, Vinoř, Záběhlice a mnohé další.

Barvitý příběh kulturních, sociálních, stavebních, politických i ideologických proměn Žižkova líčí oblíbený historik s charakteristickou vypravěčskou brilancí. A také s trochou nostalgie po zanikajícím duchu místa, kde prožil své dětství a kde původní kolorit stále více podléhá technokratickým vizím.

Nápad vztyčit na Vítkově Žižkovu jezdeckou sochu dostal stavitel Karel Hartig roku 1862 a krátce nato vzniká v jeho pracovně regulační plán budoucího Žižkova. Vychází z vlasteneckého konceptu čtvrtě jako místa historické paměti s názvy ulic a prostranství odkazujícími na husitství. Obdiv k husitům byl vlastní také první republice a domnělá sociální pokrokovost tohoto pozdně středověkého hnutí se hodila komunistickému režimu, který z něj učinil ideologický nástroj. Politická pnutí se propisovala do mapy Žižkova novými názvy, zatímco se obraz lokality v obecném povědomí měnil: husitská tradice ztrácela na naléhavosti a čím dál tím silnější se stávala legenda „rudého“ Žižkova, kterou české společnosti vnutili komunisté.

Publikace přináší původní znění desítek pramenů vztahujících se k dějinám této významné instituce. Apelační soud významnou měrou spoluutvářel české právní prostředí – ať už skrze sjednocování rozhodovací praxe napříč městskými a dalšími soudy v rámci zemí Koruny české nebo koncentrací elit českého právního života 17. století. Zde předestřené archiválie jsou doplněny o podrobné studie, ve kterých je pojednáno o působnosti soudu, jeho vnitřním uspořádání, způsobu obsazování uvolněných postů či o procesu přijímání rozhodnutí v konkrétních věcech. Zpřístupněné prameny reflektují širokou škálu činností, v nichž byl apelační soud převážně aktivním hybatelem. Výsledkem je komplexní obraz činnosti soudu postihující jedno století – od vydání Obnoveného zřízení zemského po dvacetileté výročí od vydání Hrdelního řádu Josefa I.

Rivnenská oblast leží na západní Ukrajině a spadá pod území historicky známé jako Volyň. Je známá především kvůli konfliktu mezi Poláky a Ukrajinci v období druhé světové války. Uvedená publikace se ale snaží poukázat na etnickou problematiku v širších souvislostech. Autor se v první části zaměřuje na jednotlivé politické režimy od 19. století (carské Rusko, meziválečný polský stát, sovětský a nacistický režim a období nezávislé Ukrajiny) a uvádí, jak se snažily etnické napětí v dané oblasti řešit. Druhou část publikace tvoří rozhovory s pamětníky z různých etnických menšin i z majoritní ukrajinské populace. Přestože díky politické vůli je dnešní uvažování o etnických vztazích v dané oblasti již pevně ustanovené, vzpomínky pamětníků nám nabízejí zcela jinou perspektivu.

Publikace přináší analýzu landfrýdů jako jednoho ze základních pramenů zemského práva na Moravě v období od konce 14. do začátku 17. století. Ve 14. a 15. století landfrýdní smlouvy uzavírané mezi panovníkem a stavy byly především reakcí na válečné události. Později v 16. a na začátku 17. století landfrýdy zůstaly zachovány a staly se fakticky policejními řády a byly začleněny do tištěných zemských zřízení (1516 až 1604). Vznik a vývoj moravských landfrýdů jako důležitého pramene pro právní, politické a sociální dějiny je interpretován v kontextu vývoje této instituce v rámci zemí České koruny (Čechy, Slezsko, Lužice) a také v kontextu obdobných pramenů ve střední a západní Evropě (vlivy zejm. německých landfrýdů, komparace ustanovení, vlivy textace atd.)

V roce 2015 otevřelo Národní technické muzeum v budovách bývalých výrobních objektů zrušeného kláštera v západočeských Plasích svou novou pobočku s názvem Centrum stavitelského dědictví NTM Plasy. Pro umístění této nové pobočky muzeum mimo jiné zrekonstruovalo areál zahrnující bývalý klášterní mlýn a budovy pivovaru. V průběhu přípravy a realizace projektu učinili pracovníci muzea řadu zajímavých zjištění o historii těchto budov. Tato publikace tak není jen přehledem historie těchto objektů: představuje také objevy učiněné na základě archeologických a speleologických výzkumů a bádání o historii objektů a minulých renovacích.

In 2015, the National Technical Museum had opened in the buildings of former production facilities of a dissolved monastery in west Bohemian Plasy its new branch called Centre of Building Heritage. To house this new branch, the museum had, among other things, renovated a compound including a former monastery mill and buildings of the brewery. In the course of preparation and realisation of the project, the staff made a number of interesting discoveries about the history of these buildings. This publication is thus not just an overview of history of these objects: it also presents discoveries made on the basis of archaeological and speleological research and investigation into the buildings’ history and past renovations.

Z obsahu: Pod podpatkem generalissima: Archeologie pracovního tábora v Praze na Letné. Materialita nucené práce: Archeologie sídlištního odpadu z důlního závodu a tábora válečných zajatců Sauersack (Rolava) z období 2. světové války. Pod mikroskopem konzervatorů i drobnohledem dějin: Příběh raně středověkého šperku z Matzhausenu (Bavorsko).

Kniha se věnuje turistice a cestovnímu ruchu v Českém ráji za dob Rakouska-Uherska, tedy v poslední třetině 19. století a období před první světovou válkou. Důraz je v ní kladen především na region Turnovska, který se stal jedním z turistických center sledované oblasti. První kapitoly publikace sledují fenomény spojené s rozvojem moderní turistiky po Českém ráji, ať již rostoucí sektor služeb, nástup železnice či turistickou organizovanost, a pokouší se vykreslit obraz turisty přelomu 19. a 20. století. Další části knihy se již více věnují samotnému městu Turnovu a jeho okolí. Nastiňují fungování místních ubytovacích a stravovacích zařízení, letních bytů, turistické poptavárny, městské plovárny či služeb průvodců. Stěžejní je popis činnosti turnovského odboru Klubu českých turistů, který v regionu začal působit v roce 1892. Odbor naplno převzal iniciativu spojenou s organizací turistiky na Turnovsku. Kniha sleduje jeho aktivity v oblasti značení turistických cest, správy a zvelebování památek, vydávání propagačních materiálů, provozování turistických stanic a studentských nocleháren či pořádání přednášek a různých kulturních akcí. Publikace vychází z pramenů uložených ve Státním okresním archivu v Semilech a ve sbírkách Muzea Českého ráje v Turnově.

Číslo 31/2  Paginae historiae  bylo připravené k poctě významného životního jubilea dlouholeté pracovnice Národního archivu Aleny Pazderové. Celkem 15 studií je věnováno především tématům, kterými se Alena Pazderová dlouhodobě zabývá (papežské nunciatury v raném novověku, dějiny Itálie, dějiny archivnictví). Druhá část tohoto svazku připomíná 80. výročí tragické smrti ředitele Archivu Země české Bedřicha Jenšovského (1889-1942). Součástí čísla jsou i bibliografie Aleny Pazderové a Bedřicha Jenšovského.

Kniha Petra Valenty představuje výraznou, a přesto zapomenutou osobnost pražského podnikatelského světa 19. století Richarda Dotzauera (1816–1887), významného podporovatele německého spolkového života a politiky v Čechách. Díky rozsahu Dotzauerových hospodářských, společenských a politických aktivit je biografie v širším kontextu sondou do prostředí pražských středostavovských elit a pražských Němců, čímž doplňuje poznání badatelských oblastí, jež jsou v historiografii stále zmapovány pouze částečně. Dotzauerovu životní dráhu lemují důležité procesy, které proměňovaly středoevropskou společnost 19. století – nástup kapitalismu, vytváření moderní občanské společnosti a postupné prosazování se moderního nacionalismu. Jednotlivé kapitoly knihy zachycují odraz těchto procesů jak v podnikatelově kariéře, tak i v jeho mentalitě a životním stylu.

Kniha přináší nový, ucelený pohled na obléhání Brna švédskou armádou v květnu až srpnu 1645. Barvité vylíčení dramatického boje o město se opírá o dlouhodobé studium původních archivních pramenů. Vojenský debakl Švédů z roku 1645 je představen jako pozoruhodné vyústění turbulencí třicetileté války. Na jejím počátku se brněnská obec připojila ke stavovskému povstání a po bitvě na Bílé hoře čelila tvrdým sankcím. I díky hrdinství svých obyvatel tváří v tvář švédské přesile však Brno nakonec zvítězilo v soupeření s Olomoucí o pozici jediného hlavního města Moravy.

Ztracený svět z doby c.k. monarchie a první republiky = Verschwundene Welt aus der Zeit der k. u k. Monarchie und der ersten Republik.

Kniha je doplněna abecedními rejstříky názvů hospod, jejich majitelů a provozovatelů, názvy ulic, ve kterých se hostince nacházely.

roubené stavby.

Kniha prezentuje výsledky výzkumu historických obytných staveb zemědělských usedlostí v malém regionu na pomezí jižní a středních Čech. Předmětem zájmu se stal málo úrodný region kolem městečka Petrovice, ležící stranou větších hospodářských center i dálkových komunikací. Výzkum byl motivován stále se zintenzivňujícím trendem demolování starých obytných staveb. Mezi dokumentovanými objekty převládají domy roubené. Hlavní východisko výzkumu představuje podrobný stavebněhistorický průzkum spojený s pořízením měřické a fotografické dokumentace. Druhou oporou výzkumu je rešerše archivních pramenů. Snahou stavebního historika je poznání dispozičních a konstrukčních aspektů obytných domů a posloupnosti stavebních fází. Archivní rešerše objasňuje především sociální postavení stavebníků a majitelů domů, v některých případech ale dokáže zachytit i konkrétní zmínky o době výstavby či o přestavbách zkoumaných domů. Cenné datační opory poskytla u většiny domů dendrochronologická analýza vybraných konstrukčních prvků. Kniha sestává ze dvou oddílů, jádro tvoří katalog 23 domů. Katalogová hesla obsahují podrobnou plánovou a fotografickou dokumentaci, historii domů dle písemných pramenů, zevrubný popis a charakteristiku jejich stavebního vývoje. Výklad archiváře založený na písemných pramenech má za cíl nastínit hospodářský a sociální vývoj regionu. Důraz je přitom kladen na interval 17. až 19. století, protože v tomto období dokumentované stavby vznikaly a doznávaly více či méně výrazných přestaveb. Výklad stavebního historika pak utřiďuje poznatky o architektonických, konstrukčních a dispozičních aspektech domů.

Kartografické znázornění krajiny vycházející z Müllerových map, s reliéfem vyjádřeným bohatě prokreslenými kopečky, meandrujícími vodními toky a s nádhernou doprovodnou obrazovou výzdobou, hluboce zakořenilo v povědomí společnosti a stalo se symbolem pro (středo)evropskou barokní kartografii, jejíž díla zdobila sbírky a knihovny předních panovnických či šlechtických rodů i duchovenstva.

Jan Kryštof Müller (1673–1721) je vnímán především jako tvůrce podrobných tištěných, reprezentativních map Čech a Moravy a jejich rukopisných předloh. Nejznámější je rozměrná tištěná mapa Čech z roku 1720, zdobená bohatými vyobrazeními (parergy) podle návrhů Václava Vavřince Reinera. Osobnost Jana Kryštofa Müllera, zasazená do barokní Evropy, se však utvářela v rámci širokého společenského, hospodářského a vědeckého prostředí mnohem barvitěji a jeho význam je třeba chápat minimálně ve středoevropském kontextu. Müllerova tvorba se zapsala natrvalo do dějin vědy, zeměměřictví, geografie a kartografie.