Geschichte

Vojsko v branách města znamená ničení, vraždění, znásilňování a loupeže, alespoň v obecné představě. Vojáci však ve městech také obchodovali a navazovali přátelské, a dokonce příbuzenské vztahy. Opevněná města se z jejich ubytovávání a zaopatřování snažila získat nejednu výhodu. Soužití městského a vojenského živlu na omezeném území obydlené lokality, jeho dopady na život měšťanů, kruté zkušenosti se soldateskou, ale i překvapivé oboustranné sociální a hospodářské benefity zkoumá kniha na příkladu třicetileté války v českomoravském a německém prostoru. Autor studoval problematiku dlouhá léta v domácích i zahraničních archivech a vytvořil monografii, která význačně přispívá k obrazu každodennosti raného novověku.

Josef Dürich (1847-1927), tento politik, dramatik a spisovatel má nepochybně své místo v českých dějinách, je to ovšem místo až příliš jednoznačné a vyhraněné, v obecném historickém povědomí je zapsán především a takřka výhradně jako epigon osobností a hlavních dějů vedoucích k vzniku Československa na sklonku první světové války. Záměrem této knihy je nejen připomenout jeho příspěvek k činnosti zahraničního válečného odboje, podrobit jej novému zhodnocení, ale také postihnout tohoto aktivního a obětavého dělníka veřejného zájmu v jeho dalších životních a profesních rolích.

Z obsahu: Zámek Krásný les-majitelé a stavitelé. Železní rytíři a bludné kameny-pomníky českých Němců na Chomutovsku, Mostecku a Teplicku. Jan Illburk z Vřesovic a počátky hradu Doubrovská hora ve světle písemných projevů. Drobné památky osad Lužec, Maškovice (okr. Ústí nad labem). 

Jaký význam mají sbírky zaniklých českých stranických muzeí a proč se jimi i dnes zabývat? Neklademe si za cíl obsáhnout komplexní dějiny těchto institucí a jejich sbírek, ale spíše rozšířit společný diskurz o zaniklých ideologických muzeích. Jde o pohledy do současného myšlení o muzejních strategiích, kde se střetávají individuální tematické i metodologické přístupy jednotlivých autorů, a to ve dvou liniích. První, stěžejní část se zabývá tématem institucionální roviny muzea, stejně tak povahou, specifickou kvalitou, proměnou rolí a uplatněním jeho sbírkového, ideologií zatíženého, fundusu. Druhá část knihy náleží třem případovým studiím o využití muzejních sbírek. Jistě se všichni shodneme, že likvidace sbírek z bývalých stranických muzeí, coby hmatatelné stopy historické paměti, by byla chyba. Zaměřili jsme se na otázky, jak uchopit a jak vytěžit bohatství materiálové škály předmětů, fotografií, filmů, dokumentů, knih či archiválií těchto sbírek coby svědectví naší minulosti, odrážející se v přítomnosti i v perspektivě budoucnosti. Text in Tschechisch und Engl.

Předložená kniha je věnována osobnosti Karla Bonaventury Buquoye. Císařský vojevůdce a majitel panství Nové Hrady je v ní představen v kontextu třicetileté války i svých mezilidských vztahů. Přední čeští i zahraniční historici v ní seznámí čtenáře se základními mezníky doby, ve které Karel Bonaventura Buquoy žil a jejíž vývoj výrazným způsobem ovlivňoval, i s životními příběhy osob, jež stály v generálově stínu.

Publikace je doslovným přepisem kroniky, kterou autoři - bratři Vojtěch Husa (1908–1997) a Josef Husa (1899–1981) nazvali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Psali ji od 60. let 20. století, kdy voroplavba na Vltavě výstavbou Orlické přehrady skončila. Vojtěch Husa ji dopisoval v 80. letech. Publikace popisuje voroplavbu na řece Vltavě a jejích přítocích, stavbu vorových pramenů a obchodní záležitosti voroplavby. Autoři vzpomínají na příběhy ze života plavců, včetně popisu nehod a úskalí (rizik) voroplavby.

Shrnují své dlouholeté zkušenosti s voroplavbou. Kniha je doplněna ukázkami rukopisu a mnoha fotografiemi z archivu rodiny Husových. Čtení autenticky zaznamenaných pamětí zkušených vrátných (vůdců vorů – držitelů licencí /“patentů“ na určité úseky vodní cesty) a plavců (vorařů) čtenáře přenese v čase a uvede do reality obdivuhodného řemesla vorařství. Uvědomíme si, jak rozsáhlé znalosti a zkušenosti voroplavba vyžadovala a jak velkou sílu (fyzickou i psychickou), respekt, zodpovědnost, sehranost v týmu a mnoho dalšího museli plavci mít.

s občanskou společností na příkladu panství Dolní Beřkovice.

„Family business and cultural history“ česko-rakouského podnikatelského rodu Lannů trvala jedno století: od založení rodinného podniku roku 1828, který převzal obchod solí a dřevem na Vltavě a v Budějovicích stavěl dřevěné lodě, přes budování průmyslových podniků na Kladensku Adalbertem Lannou starším (1805–1866), dále výstavbou základní železniční a říční dopravní sítě v Čechách, v Horním a Dolním Rakousku Adalbertem Lannou mladším (1836–1909), až do úmrtí posledního mužského potomka rodu JUDr. Adalberta Lanny nejmladšího (1867–1922). Nové mezioborové studium podnikatelských, kulturních, spolkových a mecenášských aktivit tří generací rodiny Lannů, stejně jako zkoumání jejich habitu včetně symboliky motivů výzdoby jejich sídel v Praze, Gmundenu a v pražské nekropoli, utvářejí poprvé vícerozměrný pohled na tuto výjimečnou rodinu, která žila a podnikala v prostředí tří odlišných epoch. Publikované texty dávají nahlédnout i do soukromého, veřejného a částečně i myšlenkového světa mužských příslušníků rodiny Lannů.

Kniha obsahuje studie z oblasti hospodářských a sociálních dějin, dějin umění, architektury, dopravy, techniky, ale také z oblasti péče o kulturní a technické dědictví, které Lannové po sobě zanechali. Zvláštní pozornosti se dostalo rodinným vilám v palladiánském stylu, které byly v 70. letech 19. století postaveny v exkluzivních lokalitách pražské příměstské Bubenče a předalpského Gmundenu.

novověku.

Kniha přináší soubor studií historičky a archivářky Olgy Fejtové, které byly vydány v letech 1988–2020 v českých i zahraničních periodikách a souborných dílech a jež se tematicky zaměřují na různé aspekty dějin měst a jejich elit v raném novověku, konktrétně na příkladu Loun a měst pražských.

Souborné vydání patnácti statí Olgy Fejtové, v nichž autorka na základě pražských pramenů a také archivního materiálu z Loun přispívá k poznávání klíčových problémů dějin postmedieválních měst, zásadně pomůže k dalšímu vědeckému využití těchto textů – dosud leckdy hůře dostupných, respektive unikajících zasloužené pozornosti. Z témat, která v publikaci realizované u příležitosti autorčina životního jubilea přicházejí ke slovu, je třeba zmínit především ekonomickou a sociální strukturu městského obyvatelstva, domovní držbu, meziměstské vztahy, migraci, národnostní situaci a konfesijní poměry v městských obcích, městskou (samo)správu a (různě definovatelné) milieu urbánních elit.

Kniha představuje první díl připravované trilogie věnované osvícenství v českých zemích. Věnuje se procesu „budování (moderního) státu“ pomocí série reforem. Autorka zkoumá, jak tyto reformy změnily postavení českých zemí a zasáhly do jejich vnitřního uspořádání i jak ovlivnily vztahy mezi Čechami, Moravou a Slezskem. Dále ukazuje, jaký vztah se utvářel mezi vídeňským centrem a česko/moravsko/ slezskou „periferií“, kdy a proč toto centrum zasahovalo do jejích vnitřních záležitostí. Důležitou otázkou je, do jaké míry má osvícenský absolutismus co do činění s osvícenstvím a do jaké míry spíše s budováním státu.

Navazovat budou svazky Formování veřejnosti (1740–1792) a Pozdní osvícenství (1792–1820).

Souboje o Grabenbummel, procházku německých spolkových studentů v barevných odznacích, byly jedním z nejvýznamnějších projevů nacionálního konfliktu o Prahu a její veřejný prostor. V letech 1898 až 1912 poskytl Grabenbummel čtyřikrát záminku k vypuknutí protiněmeckého násilí ve městě. Zvyk přerostl v politikum, o něž se Češi a Němci přeli v tisku, na zemském sněmu a Říšské radě, ale také v závažný problém, který musel stát a jeho úřady řešit. Kniha představuje vznik a vývoj zvyku s ohledem na specifickou situaci Prahy, současně ho zasazuje do historického kontextu 19. a 20. století. Zároveň ukazuje, proč zdánlivě neškodná tradice získala tolik pozornosti a vyvolala takové napětí, přecházející k fyzickému kolektivnímu násilí.

obory v dokumentech.

Poznávání dějin, kultury a jazyků starověkého Předního východu se po prvotním nadšení cestovatelů a objevitelů z odkrývání pradávných měst postupně změnilo v systematické studium, které v současné době zahrnuje několik samostatných disciplín. Publikace přináší ucelený přehled dosavadního vývoje českého klínopisného bádání, předovýchodní archeologie a spřízněných oborů, a to ve více než třiceti kapitolách sepsaných předními odborníky. Je rozdělena do tří oddílů – první přináší dějinný nástin jednotlivých oborů a příspěvky ke konkrétním historickým událostem do poloviny 20. století, část druhá se týká vývoje od poloviny 20. století, zahrnuje však i kompletní přehledy. V obou oddílech jsou představeny i nejvýznamnější postavy jednotlivých oborů, které se svým působením a publikacemi zasadily o rozvoj těchto vědních disciplín. Třetí oddíl seznamuje čtenáře s nejnovějšími aktivitami v oblasti archeologických výzkumů na Předním východě i současného studia na poli jazykovědy a ukazuje, jak vypadá současné archeologické a klínopisné bádání.

Sedmým svazkem je naplněna první polovina celého encyklopedického díla, které vzniká péčí Historického ústavu AV ČR a prací jeho badatelů v součinnosti s předními odborníky z jiných akademických a univerzitních institucí. Svazek je polytematický, avšak v heslech velkého a středního rozsahu má několik výrazných dominant. Přispívá k vymezení historického prostoru z hlediska geografického a populačního pojetí (kosmografie, krajina, lid) a podrobně zpracovává některé regiony, bez nichž si nelze představit zejména starší minulost českého státu (Lucembursko a Lužice, ale také tamní slovanský národ – Lužičtí Srbové). Osvětluje klíčové pojmy středověku a raného novověku (mj. kolonizace, korunovace, královské město, kurfiřt, léno, lucemburská dynastie) i moderních dějin (mj. koncentrační tábory, Košický vládní program, Květnové povstání 1945, legionáři, letecká válka nad českými zeměmi, letectvo). Značná pozornost se soustřeďuje na období komunistické totality (kolektivizace zemědělství, komunismus, Komunistická strana Československa, komunistický režim atd.). Další hesla jsou věnována dějinám státu a práva, politickým proudům, diplomacii, národnostním menšinám, kulturní a církevní historii. Širší dosah mají rovněž hesla věnovaná pomocným a příbuzným disciplínám (kodikologie, komeniologie) a zvláště současné historiografii (kritický obrat, kulturní a sociální antropologie, kulturní obrat, lingvistický obrat).

Trojice egodokumentů zachycuje osudy tří generací jedné rodiny. V první části vzpomíná Adolf Ornstein na život své rodiny na Vysočině v druhé polovině 19. století. Text vznikl jen několik let před jeho deportací do Terezína, kde zahynul. Vzpomínky stoleté historičky Vilmy Abeles Iggersové v druhé části knihy zachycují její dětství a dospívání v Horšovském Týně, odkud v roce 1938 celá rodina odešla do kanadského exilu. Třetí část obsahuje jedinečnou korespondenci jejího otce Karla Abelese z let 1946–1952, který si dopisoval s bývalými německými sousedy, po válce vyhnanými do Bavorska. V knize je přetištěno více než padesát fotografií z rodinného archivu a další dokumenty. Je unikátním dokladem česko-německo-židovského soužití na českém venkově i silným svědectvím o ztrátě a nalézání domova.

Publikace je kritickým katalogem k výstavě Konojedská preludia mapující vybrané momenty z historického vývoje a památkového fondu Konojed a jejich okolí. Výstava i katalog byly realizovány v rámci projektu NAKI Hortus Montius Mediorum – Dokumentace, výzkum a prezentace kulturního dědictví vybraných lokalit východního Českého středohoří (2018–2022). Záměrem projektu bylo zmapování, dokumentace, výzkum a následná odborná interpretace fenoménu kulturního dědictví a historické kulturní krajiny v pomezní oblasti současného Ústeckého a Libereckého kraje – regionu, který kvůli migraci obyvatelstva ve 20. století přišel o značnou část svého historického povědomí a identity.