Geschichte

Z obsahu: Kostel sv. Šimona a Judy v Mojžíři. Sušárny chmele v kontextu racionalizace chmelařství na peruckém velkostatku na přelomu 19. a 20. století. Dvě mramorové hlavy z antické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, uložené v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem. Středověké nástěnné malby v kostele sv.Máří Magdalény v Zubrnicích. 

V nově vzniklém Československu našly přechodné útočiště a často trvalý domov tisíce Rusů poté, co byli nuceni po rozpadu Ruského impéria v roce 1917 a následném ovládnutí Ruska bolševiky opustit své domovy a uprchnout za hranice. Publikace Ruská emigrace v Praze (1918–1945). Průvodce formou adresáře přibližuje pestrý veřejný život ruské emigrantské komunity v Praze v letech 1918–1945.

Ačkoliv Rusové byli rozptýleni po území celé republiky, věnuje se kniha pouze tzv. Velké Praze, kde byla jednak jejich koncentrace největší, jednak organizace působící v regionech byly většinou pobočkami pražských center. Stranou jsou ponechány rovněž další národnosti tvořící tuto uprchlickou vlnu (Ukrajinci, Bělorusové) s výjimkou nepočetných skupin kavkazských a sibiřských národů, které působily většinou ve spolupráci Rusy.

Celkem 168 položek adresáře je rozděleno podle svého charakteru (např. spolky, vzdělávací, církevní, vědecké, sportovní i kulturní instituce, obchody, restaurace, ale i pamětní desky), opatřeno stručným popiskem a bohatou obrazovou dokumentací obsahující historické i současné fotografie uváděných míst, reprodukce razítek, hlavičkových papírů, log a dalších dobových materiálů. Kniha je dále vybavena jmenným rejstříkem, seznamem adres fotografovaných domů, seznamem vlastníků použitých obrazových materiálů a přehledem použitých pramenů a literatury.

Kniha o působení řádu chudých řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, stručně piaristů, na území historických krajin Moravy a Slezska.

v posledních 120 letech.

Kniha pamětí profesora Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jiřího Rajmunda Tretery vypovídá o třech profesích jeho života: právníka, vysokoškolského učitele a katolického kněze. Svůj dobrodružný život i život svých rodičů autor podrobně popisuje ve třinácti částech rodinné kroniky. Události jsou řazeny časově. Od mládí tatínka i maminky a historie jejich rodů nás autor provází přes období první republiky, své dětství za okupace a po ní, dospívání za komunistického teroru, složitou cestu ke studiu práv, vojnu, práci podnikového právníka 1964–1990, život v podzemní církvi 1977–1989 až k době nejnovější 1990–2022. 
Poutavá galerie autorových příbuzných, přátel i známých s nejrůznějšími osudy vytváří novodobou „Kosmovu kroniku“, která v příběhu jednoho výjimečného člověka a jeho blízkých představuje dějiny Čechů od konce 19. století až do současnosti.

Nová kniha historika a archeologa Petra Charváta poodhaluje historické pozadí proslulých vyprávění o nejstarších českých dějinách. Čtivým a poutavým způsobem zasazuje děje českého dávnověku do širších souvislostí, využívá přitom poznatky archeologie, religionistiky a dalších oborů. Pátrání po Krokovi, Libuši, Přemyslovi a dalších legendárních postavách přináší mnohá nečekaná překvapení. Čtenář knihy může sledovat stopy vedoucí do Skandinávie, spolu s Langobardy putovat do Itálie, na Střední Východ či do období řecké a římské antiky. Motivy objevující se ve starých pověstech, jako dívčí válka či silný Bivoj, mají své předobrazy v mnoha kulturách a prostředích. Pozornosti se dostává též tomu, kdo soubor starých pověstí poprvé zachytil v ucelené podobě, svatovítskému děkanovi a prvnímu českému kronikáři Kosmovi.

Dnes téměř zapomenutý právník, politik a sokol Tomáš Černý (1840–1909) se od mládí zapojoval do pražského veřejného života, stál u zrodu Sokola pražského a dalších českých spolků, kterým mimo jiné poskytoval bezplatnou právní pomoc a podílel se na vzniku jejich stanov. Po smrti Jindřicha Fügnera zachránil sokolské jednotě zadluženou sokolovnu, deset let působil jako respektovaný, zásadový a vážený starosta Sokola pražského. Celý svůj život byl přítelem, právním poradcem a rádcem vdovy po prvním sokolském starostovi Kateřiny Fügnerové, její dcery Renáty i prvního sokolského náčelníka Miroslava Tyrše. Více než dvacet let činnosti v pražském zastupitelstvu vyvrcholilo jeho zvolením pražským primátorem, Černého inaugurační primátorský projev vstoupil do dějin. Po opuštění tohoto úřadu se Tomáš Černý jako zemský poslanec zasloužil o vznik Zemské banky, která přispěla k osamostatnění českého národohospodářství. Publikace přibližuje osobní i profesní život Tomáše Černého, dokumentuje dochované památky uložené v Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu Národního muzea, včetně dosud nepublikované korespondence.

„Diktatura zločinů bez mezí a hrází“ – těmito slovy ve své vzpomínkové knize charakterizuje jeden z „mužů 28. října“, právník, novinář a sociálnědemokratický politik František Soukup (1871–1940), poslední roky panství habsburské dynastie v českých zemích a v jiných částech rakouské monarchie, kde byl po propuknutí první světové války zbaven reálné moci parlament, omezena občanská práva a nastolena vojensko-byrokratická diktatura, snažící se všemožnými prostředky zastrašovat a manipulovat občany. František Soukup, poslanec bez parlamentu, se v této éře bezpráví snažil pomáhat alespoň advokátní činností – například obhajobou obviněných před vojenskými soudy i různými jinými intervencemi. Udržoval také kontakty s podzemní organizací odboje, Maffií. Autor ve svém textu ukazuje nejen právní konstrukce, o které se tehdejší postup státních orgánů opíral (především suspenzi řady klíčových základních práv občanů), ale popisuje i množství konkrétních příkladů jednotlivých druhů perzekuce, zneužívání státní moci a zastrašování občanů, k nimž v českých zemích docházelo. Zároveň si také, především na základě pozdějších zpráv, všímá represí v Haliči, v dobývaných a okupovaných územích Srbska a Itálie, v anektované Bosně i v jiných jihoslovanských částech monarchie a ve vnitrozemí habsburského soustátí. Ze sklíčenosti a mravního rozhořčení právníka, jenž se stal současníkem bezpráví, vznikl pozoruhodný text, který autor uzavírá větou „Rakousko budiž zničeno!“. Právníkovo svědectví neztrácí ani téměř století po svém vzniku nic ze své naléhavosti a nadčasovým způsobem varuje před autoritářstvím a zneužíváním politické moci.

Kniha pojednává o dlouhodobě neprávem opomíjené a přehlížené pražské německé matematické komunitě, která patřila v první třetině 20. století k evropské špičce. Analyzuje vývoj výuky matematiky na Německé univerzitě v Praze od jejího vzniku v roce 1882 až do jejího tragického zániku v roce 1945. Na základě studia archivních pramenů, původních odborných prací, pamětí zúčastněných osobností a sekundární literatury objasňuje komplikované postavení pražské německé matematické komunity v českých zemích. Zachycuje její specifika vyplývající z pražského „genia loci“, naznačuje její provázanost s okolním německým světem, ukazuje její vztahy k našim i zahraničním odborným spolkům a především hodnotí vědecký přínos jednotlivých pražských německých matematiků k rozvoji světové vědy.

Filosof Ladislav Hejdánek se kromě badatelských aktivit silně veřejně angažoval, což se podle režimu, který zrovna vládl, projevovalo různě – od zakládání a vedení občanských iniciativ (Nová orientace, Charta 77) přes pokusy o dialog s vládnoucí garniturou až po popularizaci filosofie a vědy. Filosofové se sice v dobře fungující společnosti, dnes řekněme v liberálně-demokratickém režimu, politicky příliš neangažují, v předkládaném rukopisu nicméně autor hledá smysluplný výklad Hejdánkova konceptu nepolitické politiky, respektive rýsuje koncept nepolitické politiky jako takového veřejného angažování a doklad jeho nutnosti.

Rekonstrukce koncepce nepolitické politiky v životě a díle Hejdánka v první řadě usiluje systematizovat jeho nesystematické příspěvky k tématu – od různě publikovaných až po osobní zápisky a poznámky nově zpřístupňované Archivem Ladislava Hejdánka. Stěžejní je otázka, jak v Hejdánkově duchu rozumět političnu, jak členit oblasti politicko-společenského působení člověka a jaký je vztah těchto oblastí mezi sebou. Dále pak jaké možnosti (participace, kritiky, zakládání) má v těchto různých oblastech filosof, intelektuál, ale i řadový občan, a co realizace takových možností pro něho jako pro člověka (společnost), jedince i „odborníka“ znamená.

Kniha je mozaikou zarámovanou jednou lokací a jedním stoletím. V krátkých kapitolách vedle objektivních dějin stojí osudy tamních rodin, jedinců i žijících pamětníků. Páteř tvoří trefné citace z dobových novin i literatury. Spolu s návratnými motivy a odkazy jde o kompozičně i myšlenkově sevřené dílo okořeněné autorovým vtipem, břitkostí či poetikou.

Zrodil se překvapivě živý a citlivý portrét Kučerova rodiště i bydliště, v němž vskutku originálně vyvstávají dramatické dějiny dvojjazyčného a bikulturního města. V jeho osudu, místy mimořádně drsném, je nenápadně skryt i příběh jedné středoevropské země ve dvacátém století.

Miliony mrtvých na frontách i v zázemí, rozpad tří mocných říší, na jejichž troskách vznikly nové, politicky však nepříliš stabilní státy s výrazným multietnickým charakterem, ztráta starých jistot a konec staletími budovaného řádu věcí – to jsou jen ty nejpodstatnější důsledky světového konfliktu, jehož rozměry si v roce 1914 jen stěží kdo dokázal představit. V roce stého výročí vypuknutí Velké války sestavili odborníci z Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Katedry slavistiky Filologické fakulty Bělehradské univerzity v Srbsku kolektivní monografii, která přináší nový pohled na ozvěny této události v kultuře, literatuře a kulturní historii nejen Čechů a Srbů, ale i šířeji slovanských národů.

Z obsahu: Město se baví – od středověku do roku 1848.Prag als Zentrum des kulturellen Lebens], Vergnügungsregulierung als Vergnügensreduktion in der Stadt des Spätmittelalters? Když zemře král. Regulace společenského života v době dvorských smutků 17. a 18. století. Regulácia zábavy v liptovských mestách v ranom novoveku. Regulace a restrikce zábavních aktivit v prostředí Jednoty bratrské v předbělohorském období. Das Breslauer protestantische Schultheater im 17. Jahrhundert als Bildungs- und Unterhaltungsstätte. Od Streleckej priekopy k prvej kamennej divadelnej budove. Divadelný život v Bratislave. Das Theaterleben in Pressburg im 18. Jahrhundert und seine Entwicklung bis zur ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts.Pražské veřejné krajinářské parky založené na konci 18. století a úvaha o motivaci jejich zakladatelů . Kultur- und Freizeitstätten im Wiener Stadtraum (1820–1850).

Vojsko v branách města znamená ničení, vraždění, znásilňování a loupeže, alespoň v obecné představě. Vojáci však ve městech také obchodovali a navazovali přátelské, a dokonce příbuzenské vztahy. Opevněná města se z jejich ubytovávání a zaopatřování snažila získat nejednu výhodu. Soužití městského a vojenského živlu na omezeném území obydlené lokality, jeho dopady na život měšťanů, kruté zkušenosti se soldateskou, ale i překvapivé oboustranné sociální a hospodářské benefity zkoumá kniha na příkladu třicetileté války v českomoravském a německém prostoru. Autor studoval problematiku dlouhá léta v domácích i zahraničních archivech a vytvořil monografii, která význačně přispívá k obrazu každodennosti raného novověku.

Josef Dürich (1847-1927), tento politik, dramatik a spisovatel má nepochybně své místo v českých dějinách, je to ovšem místo až příliš jednoznačné a vyhraněné, v obecném historickém povědomí je zapsán především a takřka výhradně jako epigon osobností a hlavních dějů vedoucích k vzniku Československa na sklonku první světové války. Záměrem této knihy je nejen připomenout jeho příspěvek k činnosti zahraničního válečného odboje, podrobit jej novému zhodnocení, ale také postihnout tohoto aktivního a obětavého dělníka veřejného zájmu v jeho dalších životních a profesních rolích.

Publikace představuje vývoj katedrály a zvláště dochovaných parament v historickém kontextu. Katalog představí vývoj liturgických parament největší moravské kolekce církevních rouch od 17. stol. do 1. pol. 20. stol., zahrnuty jsou např. i aspekty kulturní výměny mezi českými zeměmi a středoevropským a západoevropským regionem (paramenta byla objednávána např. také z Říma).